Návrh implementace § 9 ZoPDS Právo na prokázání právní skutečnosti a souvisejících povinností

Toto je dokument Digitální a informační agentury zpracováný v rámci Implementace povinností dle zákona o právu na digitální služby

Právo prokázat nebo osvědčit právní skutečnost

Zákon zde vychází z povinnosti využívat údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, respektive nevyžadovat tyto údaje od uživatele (v § 7 odst. 1 ZoPDS). Zároveň navazuje na právo uživatele na zápis práva, povinnosti nebo právní skutečnosti do registru práv a povinností dle § 8 ZoPDS.

Ustanovení dává uživateli právo prokázat nebo osvědčit právní skutečnost, a to:

a) odkazem na údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému a zpřístupněné OVM pro výkon agendy, nebo

b) výpisem z informačního systému veřejné správy v elektronické podobě, který zaručuje věrohodnost původu a neporušenost obsahu výpisu.

Právními skutečnostmi jsou takové objektivní skutečnosti, se kterými právo spojuje právní následky, tedy vznik, změnu nebo zánik práv a povinností.

Pro obě výše uvedené možnosti platí, že by je uživatel měl využít až v případě, kdy nejsou údaje o právních skutečnost OVM již dostupné dle § 7 odst. 1 ZoPDS. Ve spojení s § 6 odst. 2 správního řádu tedy OVM musí nejprve ověřit, zda má ke konkrétním údajů přístup na základě zákona či souhlasu uživatele.

V principu by nicméně nemělo docházet k tomu, že OVM nemá zpřístupněné údaje potřebné pro výkon agendy. Zákonem č. 261/2021 Sb. byly ve většině zákonů zrušeny položkové skladby s výčty údajů zpřístupněných pro konkrétní agendu a údaje jsou OVM zpřístupňovány mimo jiné také na základě potřeby podle § 54 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona o základních registrech. Povinnost využívat údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému upravuje také § 5 zákona o základních registrech. OVM by tedy primárně neměl požadovat údaje od uživatele, resp. jej žádat o souhlas s využitím údajů, ale o zpřístupnění požádat. Pokud nějaké údaje navíc OVM zpřístupněné nemá, měl by také v této souvislosti OVM zvážit, zda je skutečně pro výkon agendy potřebuje a zda nejsou od uživatele vyžadovány nadbytečně.

Odkaz na údaje

V návaznosti na § 7 odst. 1 ZoPDS dává tento zákon v § 9 odst. 1 písm. a) právo pro prokázání právní skutečnosti pouze odkázat na příslušný údaj vedený v základním registru nebo agendovém informačním sytému. Podmínkou je, aby tento údaj byl OVM zpřístupněný pro výkon agendy anebo na základě souhlasu uživatele služby. Může jít o údaje vedené na základě zákona či zapsané na základě práva na zápis práva, povinnosti nebo právní skutečnosti do registru práv a povinností dle § 8 ZoPDS.

Prokázání výpisem z ISVS

Nebude-li mít OVM přístup k údajům na základě zákona ani souhlasu uživatele, má uživatel právo osvědčit právní skutečnosti výpisem z informačního systému veřejné správy v elektronické podobě, který zaručuje věrohodnost původu a neporušenost obsahu výpisu.

Věrohodnost původu znamená, že lze zaručit, že výpis pochází od subjektu, který má pravomoc jej vydat. Neporušeností obsahu výpisu je myšleno zajištění integrity výpisu, tedy skutečnost, že jeho obsah nebyl od vydání změněn. Věrohodnosti a neporušenosti obsahu výpisu bude dosaženo jeho opatřením kvalifikovanou elektronickou pečetí a kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem u nichž lze ověřit platnost.

Výpis bude uživateli může být vydán na základě § 14 zákona o základních registrech. Zároveň lze podle § 9 zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy, opatřit výpisy z informačních systémů, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. Z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou neveřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy, však vydávají správci úplný nebo částečný výpis, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

Splnění povinnosti předkládat rozhodnutí, doklad, průkaz, osvědčení nebo poskytnout jiný údaj

Uživatel služby nemá povinnost nadbytečně předkládat rozhodnutí, doklad, průkaz, osvědčení nebo poskytnout jiný údaj za splnění dvou podmínek:

prokázání totožnosti,
údaje o uživateli nebo o jeho právech, povinnostech nebo právních skutečnostech, které se ho týkají, jsou vedeny v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou OVM zpřístupněné pro výkon agendy na základě zákona anebo souhlasu uživatele.

Ohledně přístupnosti platí, co bylo uvedeno dříve. V principu by neměl nastat případ, kdy OVM nemá údaje zpřístupněny, resp. pokud taková situace nastane, měl by OVM o zpřístupnění požádat.

Uživatel prokáže totožnost prostřednictvím elektronické identifikace (srov. § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci). Zákon zde na rozdíl od § 4 odst. 1 písm. d), § 4 odst. 3 však výslovně uživatele neodkazuje výhradně na prokázání totožnosti prostřednictvím elektronické identifikace, uživatel tak bude moci prokázat totožnost i jiným způsobem.

Rovnocennost listinných a elektronických dokumentů

V posledním odstavci tohoto ustanovení zákon pamatuje na čl. 46 nařízení eIDAS, podle kterého elektronickému dokumentu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu. Podobně například § 3026 občanského zákoníku zdůrazňuje rovnost listinných a elektronických dokumentů, jelikož podle něj nevylučuje-li to povaha písemnosti, platí ustanovení občanského zákoníku o listině obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele na její podobu.

Zákon zde odkazuje na § 5 až 11 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Je tedy v případě elektronického dokumentu třeba jej opatřit příslušnou úrovní elektronického podpisu, pečeti či časového razítka. Půjde-li o listinné dokumenty převáděné do elektronické podoby, bude v závislosti na charakteru úkonu a způsobu jeho učinění v některých případech třeba provést autorizovanou konverzi dokumentu ve smyslu § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.