Jak správně pracovat s Národním architektonickým plánem

Už před časem jsme pro vás připravili Metodický návod pro architekty a odborníky z řad orgánů veřejné moci (a nejen je) jak správně pracovat s Národním architektonickým plánem, jež je součástí Informační koncepce a Národní architektury ČR

OBSAH DOKUMENTU

Úvod
O Národním architektonickém plánu a jeho významu
Podrobnější popis jednotlivých kapitol NAPu
Jak NAP číst?

Národní architektonický plán je všeobecná příručka pro praktický eGovernment. V NAP najdete opravdu skoro všechno, ale je tak složitý a propojena, že se v něm jen málo kdo vyzná. Přinášíme stručný metodický návodný dokument, ve kterém se dočtete, jak se má s NAPem správně pracovat a jak ho číst a jak ho využít v praxi úřadu.

Úvod

Tento návodný a metodický dokument je zpracován jako jeden z dílčích výstupů projektu Digitální úřad financovaného z dotací MPO. Zpracovatelem dokumentu je realizátor projektu, tedy společnost DigiCode a Open-source Aliance, konkrétně pracovní výbor pro Egovernment a architekturu. Dokument je veřejný a je ve volné otevřené licenci s uvedením zdroje (licence CC).

U příležitosti třetího výročí vydání první verze NAPu jsme zpracovali tento dokument, kde se dočtete, v jaké struktuře NAP je, popisy obsahu a významu a určení jeho jednotlivých kapitol a především jak s jeho kapitolami a obsahem pracovat v různých situacích podle aktuální potřeby.

O Národním architektonickém plánu a jeho významu

Jedním ze zcela klíčových podkladů a zdrojů pro eGovernment (a to nejen pro architekty) je Národní architektonický plán. Je to vlastně ta vůbec nejdůležitější metodika k eGovernmentu, jakou máme. Ve stručnosti se dá říci, že v NAPu najdete vlastně úplně všechno, co potřebujete k tomu, jak se má ve veřejné správě eGovernment správně dělat. Ale samotný materiál NAPu je defacto nečitelný, rozsáhlý a na první pohled příšerně nepřehledný a chaotický (nebojte, jen na první, maximálně druhý, no možná i třetí pohled, ale pak už to je čím dál tím lepší).

NAP lze nalézt vždy aktuální na webu archi.gov.cz. Způsob publikování architektonických dokumentů národní architektury eGovernmentu je přitom trochu odlišný, než na jaký jsme v praxi veřejné správy zvyklí. Místo nudného a pro nějaké rozumné hledání či třídění informací dost nepraktického jednoho ohromného dokumentu se tyto podklady publikují ve formě interaktivní Wiki. Tento styl je moderní a především umožňuje rychle najít to, co zrovna potřebujete, a navíc vás rychle prostřednictvím propojených odkazů dostane k relevantním souvisejícím informacím. Věřte mi, je to velice pohodlné. A také můžete využít toho, že každá informace je na Wiki ve formě samostatné stránky, takže se lze odkazovat vždy právě na to podstatné.

Národní architektonický tzv. plán ve skutečnosti vůbec není plán. Jedná se o nejdůležitější dokument konceptu národní architektury. V Národním architektonickém plánu totiž každý najde prakticky všechno podstatné, co potřebuje pro realizaci funkční elektronizace veřejné správy vědět. Je přehledně rozdělen do propojených částí a kapitol a obsahuje celou řadu doplňujících informací, jako jsou konkrétní architektonické obrázky, které ilustrují to, co se v dané kapitole píše. A protože je publikován formou interaktivní Wiki, dá se jednotlivými odkazy rychle přeskakovat a velice snadno a rychle tak každý najde to, co právě v danou chvíli hledá. To je přitom nesmírně důležité, protože pokud by byl tak rozsáhlý a znalostmi a praktickými informacemi nabitý dokument publikován jako klasický dokument, mohli byste si ho maximálně tak položit na stůl jako velkou papírovou bichli a za dlouhých zimních večerů si v něm listovat. I když, pravda, napadá mě ještě jedno poměrně praktické použití, ale to záleží na tom, na jak jemný papír byste si jeho verzi vytiskli.

☝ Pozor: Národní architektonické dokumenty neexistují jako papírové či elektronické dokumenty / Pokud vám někdo bude cpát NAP či jiný dokument, jež je součástí národní architektury jako vytištěný papírový dokument, nebo jako dokument ve formátu PDF, zbystřete. Tyto dokumenty se totiž čas od času mění. Nepodléhají striktnímu schvalovacímu procesu, jako například Informační koncepce ČR, a proto může jejich autor, kterým je odbor hlavního architekta na Ministerstvu vnitra, poměrně rychle reagovat na potřebné změny a doplnění a zejména podrobněji vysvětlovat to, co někdo nepochopí. Z tohoto důvodu jsou tyto zásadní dokumenty publikovány pouze formou Wiki na webu archy.gov.cz a neexistuje jejich platná statická verze. Na to si dávejte pozor, protože budete-li se řídit nějakou zastaralou či neaktuální verzí Národního architektonického plánu, stihne vás boží trest v podobě nesouladu s NA - a to může mít velké důsledky. Vždy tedy pracujte s verzí na webu NA.

Asi bychom si měli také vyjasnit, k čemu ten slavný architektonický plán na národní úrovni vlastně slouží. Ve skutečnosti je to velice podrobná příručka toho, jak dělat určité věci správně. Například úřad ví, že má nějaké povinnosti v souvislosti s údaji subjektů, s využíváním základních registrů nebo s publikováním otevřených dat. Zatímco obecně si tyto povinnosti může vyčíst z legislativy nebo z mapy povinností, jejich technické provedení už si někde jinde, než právě v Národním architektonickém plánu, nevyčte. Tento materiál je pak velice obsáhlý, protože představuje minimální základ jednotlivých věcných celků a konkrétní postupy a pravidla pro jejich používání. Zahrnuje také obecnou architektonickou vizi a také to, jak ji každý úřad bude povinně naplňovat. Kromě toho zakotvuje nějaké základní věci týkající se zpracování architektury a účelu architektury při rozvoji a efektivizaci veřejné správy. Podrobnosti k samotné tvorbě architektury pak stanovuje jiný dokument, kterým je Národní architektonický rámec.

Zatímco tedy Národní architektonický rámec je jakousi učebnicí jazyka architektury a komunikační příručkou, Národní architektonický plán je potom podrobnou kuchařkou pro realizaci již zcela konkrétních věcí, a to jak pro úřady jako správce informačních systémů veřejné správy a poskytovatele služeb, tak ale také pro potencionální dodavatele, kteří budou pro úřady informační systémy vytvářet. Dodavatelé a ICT firmy přitom národní architekturu obecně spíše ignorují, což je přinejmenším škoda, ne-li přímo hloupost.

Jak již bylo mnohokrát řečeno, tak architektonický plán je součástí dokumentů v rámci Informační koncepce ČR. Zatímco Informační koncepce ČR na vrcholové úrovni stanovuje cíle a principy a zásady, kterými se úřady musí na obecné úrovni řídit, architektonický plán jde daleko hlouběji a přináší konkrétní postupy, kterými se budou věci při elektronizaci realizovat správně. Samotný architektonický plán bez znalosti rámce informační koncepce nemá smysl a obdobně je tomu naopak. Co je ale nutno zdůraznit, že NAP je neoddělitelnou součástí IKČR a z toho titulu je závazný.

Samotný NAP je rozdělen do šesti kapitol, které jsou uspořádány záměrně tak, aby se daly i číst a použít samostatně:

Úvod
Architektonická vize eGovernmentu ČR
Architektura úřadu v kontextu veřejné správy a jejích vrstvách architektury
Popis sdílených služeb, funkčních celků a tematických oblastí veřejné správy ČR
Způsoby využívání sdílených služeb, funkčních celků a tematických oblastí jednotlivými úřady
Modely NAP v centrálním úložišti a v OVS

NAP je, co se týče obsahu a znalostí, velice rozsáhlým a poměrně těžkým materiálem, takže si jednotlivé kapitoly popíšeme podrobněji, a pak se podíváme i na to, jak s tím vlastně pracovat.

Podrobnější popis jednotlivých kapitol NAPu

Nějak podrobně rozebírat první kapitolu s úvodem určitě nemá cenu. V ní se dozvíte, co vlastně čtete a k čemu to má sloužit. To, co je ale důležité, se v ní dočtete jen opravdu okrajově. Každá z dalších kapitol plánu se totiž dá používat, číst a zpracovávat v kontextu s ostatními kapitolami, ale také zcela samostatně. Pokud budete číst kapitoly samostatně, zjistíte, že jsou také jednotlivé kapitoly tak trochu určené pro někoho jiného, respektive, každá kapitola si najde svého čtenáře podle jeho postavení v úřadu a nebo podle účelu, pro který se o praktickém nasazování eGovernmentu snaží něco dozvědět. A to je nesmírně praktické, protože naším cílem rozhodně není, aby si takhle rozsáhlý materiál museli číst všichni, aby pochopili jeho základní poselství.

A když už jsme u toho poselství, o jaké poselství v případě Národního architektonického plánu vlastně jde? Spíš než nějaký evangelizační text, který je zastoupen pouze okrajově, a to v jeho druhé a třetí kapitole, se jedná opravdu o praktickou příručku. Její použití je v praxi při přemýšlení o tom, jak bude úřad fungovat, aby si splnil veškeré svoje povinnosti a zároveň vykonával své činnosti efektivně s využitím moderních technologií a nástrojů. A svoje nezastupitelné místo má i při faktické tvorbě informačních systémů ve veřejné správě. Takže vlastně není jen pro úřady, ale i pro ICT firmy a dodavatele a vývojáře, na což se dost často zapomíná. Bohužel se totiž v minulosti velice často stávalo, že úřady sice jakžtakž chápaly základní principy, jimiž se mají ve svých činnostech řídit, ale každý si to dělal posvém. To způsobovalo nejen technologickou nekompatibilitu, ale také vzájemné nepochopení mezi jednotlivými úřady. A také to dost zabraňovalo jakékoliv smysluplné koordinaci a zvyšování efektivity napříč veřejnou správou, protože každý to prostě měl řešené nějak jinak. A tak přichází NAP, který nejen navádí, ale i stanovuje a přikazuje, jak se co má v praxi dělat. Proto je tak důležitý.

A jdeme tedy na popisy těch důležitých dalších kapitol. Ty můžeme rozdělit do dvou celků. Zatímco druhá a třetí kapitola tvoří obecný celek, čtvrtá a pátá kapitola pak podrobný a praktický celek. Je pochopitelně dobré vědět něco o každé z nich, ale takhle to asi bude stravitelnější.

Začneme kapitolou druhou, tedy kapitolou popisující architektonickou vizi. Vlastně se nejedná jen o vizi elektronizace veřejné správy, ale o obecně platnou vizi fungování veřejné správy s využitím digitálních technologií a nástrojů. To je poměrně podstatný rozdíl, neboť naučíme-li se již nyní považovat tuto vizi za obecně platnou pro veškeré činnosti ve veřejné správě, do budoucna si ušetříme spoustu času a trápení. Této vizi musíme podřídit ve veřejné správě jako celku i v každém úřadu jednotlivě veškerá svá konání. Vize je v kapitole poměrně obsáhle a podrobně rozepsána, nám však postačí znát její klíčové části, které jsou shrnuty následovně:

❗️ Zkrácená vize eGovernmentu ČR V> eřejná správa ČR plně využije potenciál digitalizace, konsolidace a sdílení služeb na všech čtyřech vrstvách své architektury – byznysové, aplikační technologické (platformové) a komunikační (infrastrukturní). Informační systémy veřejné správy se již nebudou navrhovat, implementovat a provozovat jako nedělitelný blok procházející všemi vrstvami architektury (z angl. pojmu Full-Stack), ale budou koncipovány ve vrstvách - všude, kde to je možné se využijí sdílené služby na příslušné vrstvě. Primárně půjde o transformaci dosud roztříštěných a izolovaných ISVS do logicky centralizovaných řešení. Architektura veřejné správy bude plně podporovat orientaci na služby klientům a přitom informačními technologiemi plně a rovnocenně podpoří jak klienta při samoobslužných funkcích, tak úředníka v asistenčních a interních funkcích. Klíčovým trendem a způsobem optimalizace veřejné správy bude hledání jednoty a podobnosti a hledání potenciálu k úsporám a efektivitě pomocí sdílení, a to na všech vrstvách architektury veřejné správy.

Jak je trochu vidět z výše uvedeného shrnutí, tato vize reprezentuje opravdu všechny vrstvy činnosti veřejné správy. Je dobré se ji naučit jako takovou mantru, které podřizujeme již samotné přemýšlení o tom, jak budeme v budoucnu fungovat. Nezáleží přitom na tom, v jakém stavu se nacházíme nyní. Velice časté výmluvy na nedostatek prostředků a nedostatek času k realizaci nějakých významnějších změn už by nás neměly v současnosti ukolébat a my bychom se měli naučit prosazovat tuto vizi jak v teorii, tak v praxi.

K vizi veřejné správy realizované prostřednictvím rozvoje eGovernmentu jsme si museli nejdříve dojít a mnohdy to byla docela trnitá cesta. Ono nestačí jen říkat, že “by se něco mělo stát”, ale musí se vymyslet i co a jak důrazně. To mnohdy docela bolí. Celá kapitola vize je tak hodně rozkazovačná a nepřipouští moc možnosti mylného či nedostatečného výkladu. To je dobře. Je to výsledek historických cest a jejich zklamání a poučení se z krizového vývoje.

Kapitola s vizí je velice ambiciózní i co se týče politiky a řízení státu, když obsahuje tak drsné pravdy, jako kupříkladu text: “Naplňování této vize musí být nejen nedílnou součástí plánování a prosazování cílů digitalizace veřejné správy ČR v samotných úřadech a jejich útvarech informatiky, ale i základem politických cílů reformy veřejné správy ČR, které musí digitalizaci služeb veřejné správy a efektivní podporu výkonu veřejné správy s využitím ICT aktivně rozvíjet.”. Kromě obecných deklarací a vizionářského popisu cílového stavu přináší tato kapitola i popisy jednotlivých změn pro každou vrstvu architektury. V jednotlivých podkapitolách se tak mimochodem po vrstvách dozvíme, co se obecně pro každou vrstvu musí stát, aby se vize uvedla v život. A tyto změny už mohou (vlastně musí) úřady promítat do svého myšlení.

Ve třetí kapitole se hovoří o architektuře úřadu. Sestavování a rozvoji architektury na úrovni samotného vytváření a modelování architektonických modelů se věnuje celý samostatný materiál, tedy podrobnosti najdete v Národním architektonickém rámci. V plánu je kapitola architektury věnovaná spíše tomu, jaký má obecně architektura jako schopnost pro úřad význam a k čemu musí sloužit. To je poměrně podstatné, protože stále ještě dnes málokdo dokáže docenit přínosy kvalitní aktualizované architektury. Úřady berou architekturu stále jako nutné zlo a stále jen jako pár obrázků a netuší, co to vlastně je.

Architektura je ve veřejné správě stále velice podceňovanou schopností. Mnozí si ji představují pouze jako nějaké barevné obrázky, které jsou vyžadovány pro realizaci projektu na rozvoj informačních systémů, ale správně koncipovaná a rozvíjená architektura může přinést celou řadu výhod. Jedná se fakticky o komplexní celostní poznání úřadu a jeho činnosti a o podklad pro rozhodnutí ke zvýšení jeho efektivity. O významu a dosahu Enterprise architektury se můžete dočíst všude na internetu, ostatně sama kapitola NAPu ji dobře a dostatečně důrazně vysvětluje. Architektura je ze své podstaty tedy také základem pro sledování a naplňování povinností veřejné správy, a to včetně výkonu veřejné správy jako takového i včetně zvyšování efektivity s využitím moderních technologií a informačních systémů. Bez architektury se dnes úřad neobejde, a to nejen proto, že se jedná a především bude jednat o nezpochybnitelnou povinnost. Úřad má povinnost vytvářet a rozvíjet architekturu také jako součást své informační koncepce. Architektura úřadu musí být ale standardizovaná a porovnatelná s ostatními. Architektura tvoří také jednu z povinných náležitostí při podávání žádostí o vyjádření a schvalování ICT projektů ze strany Ministerstva vnitra.

Kapitola ovšem nepopisuje pouze architekturu jako celek, ale také se věnuje jejím jednotlivým oblastem a vrstvám. Od byznysové přes aplikační až po technologickou a motivační. U každé vrstvy přitom popisuje to, co se bude muset pro naplnění obecného rámce národní architektury a IKČR stát. A jakým způsobem se architektura bude na jednotlivých vrstvách měnit a také jakým způsobem k tomu obecně v rámci architektury musí úřad přistupovat. To jsou nesmírně zásadní a cenné informace, kterými je třeba se při rozvoji architektury řídit, ale také v okamžiku jejich realizace, a to při pořizování a rozvoji informačních systémů a poskytování služeb.

Druhá, podrobnější část celého materiálu je spojením kapitol čtyři a pět.. Čtvrtá kapitola nese poměrně složitý, ale dostatečně popisný název, jedná se tedy o popis jednotlivých věcných a funkčních celků. V této kapitole najdeme obecný popis všeho důležitého, co se eGovernmentu týká. Takovou věcnou oblastí například může být, jak jsou koncipovány agendy ve veřejné správě, jak funguje veřejný a neveřejný datový fond a propojený datový fond, nebo jaké nástroje budeme moci využívat při tvorbě legislativy v elektronické verzi. Jednotlivé kusy a oblasti jsou na některých místech velice rozsáhlé a někde zase jen základně popisné. To záleží na tom, jak složitá je to problematika a také v jaké míře detailů je to v aktuální verzi plánu zrovna rozpracováno. Takže pokud se třeba chcete dozvědět, co je to stále zmiňovaný “agendový model veřejné správy”, co to znamená a jaký to má vlastně účel, přečtěte si jeho popis v této kapitole.

Když mluvíme o jakýchsi kusech, tak to je opravdu velká míra abstrakce. Za celou dobu se mi nepodařilo najít nějaký rozumnější výraz pro jednotlivé části těch kapitol, samotná jejich definice v rámci názvu kapitol zní “Popis sdílených služeb, funkčních celků a tematických oblastí veřejné správy ČR” - no to jsme si tedy moc nepomohli. Funkční celek a tematická oblast jsou prostě jednotlivé věcné skupiny toho, co musíme v úřadu řešit, a to jak na úrovni architektury, tak při technické realizaci informačních systémů. Doporučuji tedy o těchto pojmech příliš nepřemýšlet, nezvažovat, co je a co není funkční celek nebo tématická oblast, ale brát je jako takové základní oblasti, jimž je nutné se věnovat a pro které je nezbytné si nastudovat, co znamenají a jak je realizovat v praxi úřadu. Čtvrtá kapitola každou z těchto oblastí obecně popisuje, aby každému bylo hned jasné, co to v obecné i praktické rovině asi znamená. Obsahuje také příslušné základní pojmy a pokud existují tak také zmínku o centrálních sdílených službách, které se dané oblasti týkají. Tak se kupříkladu dozvíme, že v souvislosti se správou údajů o subjektech existují základní registry a detailně se dozvíme, co základní registry znamenají pro konkrétní úřad a jak je nutné o nich na obecné úrovni přemýšlet.

Zatímco ve čtvrté kapitole jsme se podrobně dozvěděli, co vlastně máme dělat a jakým oblastem se máme věnovat, a přečetli a pochopili jsme jejich význam a popis, pátá kapitola už je pak ryze praktickou záležitostí a u každé z těchto oblastí definované v předchozí kapitole nám udává, jak to dělat prakticky. Opět to řeší jak na architektonické, tak na realizační úrovni.

Každá oblast je zde brána už z pohledu konkrétního úřadu a lze z ní tedy vyčíst už jednotlivé povinnosti. Naplňování těchto pravidel a principů je pro veřejnou správu závazné a je nutností zde definované věci dodržovat a realizovat tak, jak jsou zde psány. Oproti obecnému popisu s významem v předchozí kapitole se tak zde dočteme, jak konkrétně máme postupovat pro naplnění cíle být v souladu s národní architekturou. Ale pochopitelně to není jen podklad pro teoretické cvičení v architektuře úřadu. Dočteme se také, jak konkrétně technicky realizovat jednotlivé komponenty a rozhraní informačních systémů, aby dělaly přesně to, co mají.

Takže, u základních registrů se kupříkladu dočteme nejen povinnosti týkající se využívání údajů z registrů, a to včetně třeba reklamace údajů, ale na technické úrovni také to, že k základním registrům se lze připojit výhradně prostřednictvím jednoho jediného informačního systému ISZR, a to až po splnění některých nezbytných podmínek. Takže shrnuto, pátá kapitola dává jednoznačný postup architektům a realizátorům informačních systémů, co všechno musí dělat a jakým způsobem to musí dělat. Tato kapitola je tak vhodná nejen pro úřad, pro který je ze své podstaty závazná, jedná se defakto o nejdůležitější kapitolu celého plánu, ale také pro dodavatele. Dodavatelé informačních systémů nezřídka tápou v tom, jak mají jimi dodávané systémy vlastně fungovat. Kombinací čtvrté a páté kapitoly o tom dostanou poměrně obsáhlý, i když stále ještě realizační obrázek.

No a poslední kapitolou je kapitola šestá, která má hovořit o architektonických modelech. Záměrně říkám, že má hovořit a nikoliv, že hovoří, protože tato kapitola je prudce rozpracována a ještě nepřináší očekávaný obsah (to se ale jistě brzy změní). Dozvíte se v ní pouze seznam závazných částí referenční architektury Národního architektonického plánu a odkazy na soubory. Zde je ale nutné poznamenat, že bohužel tyto odkazy nevedou úplně vždy k poslední aktuální verzi, takže doporučuji verzi zkontrolovat. Kapitola v budoucnu bude obsahovat také požadavky na architektonické nástroje a požadavky na výměnu a sdílení a propojování jednotlivých modelů jednotlivých úřadů. O samotném modelování architektury se tak daleko více dozvíte v Národním architektonickém rámci, šestou kapitolu NAP (kromě souborů modelů) doporučuji nyní spíše ignorovat.

Shrnutí: Jak pracovat s NAPem a jeho kapitolami / Národní architektonický plán najdete vždy aktuální na webu archi.gov.cz ve formě interaktivní Wiki. Má celkem 6 kapitol. Druhá kapitola obsahuje obecnou vizi pro manažery a zodpovědné osoby, třetí kapitola obsahuje popis účelu a tvorby a pravidel pro architekturu jako schopnost úřadu, ve čtvrté kapitole se dočtete popis (co znamenají) jednotlivé části a celky EG a v páté kapitole se ke každému z nich dočtete konkrétní závazná pravidla a postupy (jak to dělat).

Jak NAP číst?

Kouzlo správného čtení a používání Národního architektonického plánu je v účelu, pro který se do tohoto materiálu zrovna díváme. Těch pochopitelně může být hned několik. Například se chceme dozvědět nějaké základní informace či si udělat obecný obrázek o tom, jakým způsobem máme (jsme-li úřad, dodavatel, manažer, legislativec) postupovat v rámci elektronizace. Můžeme ale také chtít informace už o zcela konkrétních věcech, jako například, jak má fungovat nějaký informační systém, co má či nemá dělat portál a nebo jak pracovat s těmi tolik proklamovanými otevřenými daty. Pro všechny tyhle případy existuje trošku jiný mechanismus, jak v Národním architektonickém plánu (NAP) číst a získat relevantní informace. Plán samotný je totiž informacemi doslova nabitý a pojmout ho najednou je naprostý nesmysl, podobný nesmysl je i pamatovat si ho celý nazpaměť. Důležité tak, spíš než znát jeho konkrétní obsah, je vědět, kam se do něj podívat, abych rychle dostal to, co zrovna hledám.

Ale i tak existují některé základní postupy, které mohu využít vždy, pokud procházím dokument a něco v NAPu potřebuji. Tak zaprvé, samotný Národní architektonický plán si nijak netisknu a ani si neukládám svoji kopii.

Jak mám tedy s NAPem pracovat, když jsem manažer, architekt, analytik, dodavatel, vývojář? Začneme několika společně platnými radami, které vám ušetří spoustu nervů.

Aktuální podobu najdu vždy na Wiki národní architektury a tam všechno také hledám a procházím. To se týká i odkazování. Odkazovat se na konkrétní části Národního architektonického plánu je velice dobrý způsob, jak ostatním sdělit základní povinnosti a principy stran elektronizace a budování informačních systémů. Musím si ale vždy dávat pozor na to, abych se odkazoval na právě platnou aktuální verzi. Odkazy tedy řeším tak, že si v rámci Národního architektonického plánu najdu příslušnou část a odkazuji se na ni prostřednictvím aktuálně platné adresy dané stránky, čímž zajistím vždy aktuálnost. Dávám si také pozor na to, abych se náhodou neodkazoval a nebo neprocházel starší verzi stránky. Procházet historické verze jednotlivých stránek je vlastně zbytečné, protože k tomu nemám žádný rozumný důvod. Pokud bych to ale přece jen potřeboval, využiju k tomu standardních nástrojů Wiki, jež jsou na dané stránce k dispozici po rozkliknutí menu stránky. V menu stránky je možnost také obsah stránky exportovat jako soubor ve formátu PDF nebo otevřeného textového dokumentu. Tu ale pokud možno nepoužívám, protože bych si nemohl být v budoucnu nikdy jistý tím, že se mezitím obsah dané stránky nezměnil. Naopak odkazování na text příslušné části Národního architektonického plánu používám v maximální možné míře, a to místo prostého kopírování textu nebo obsahu. Mám tak jistotu, že vždy bude čtenář a uživatel mého materiálu/výstupu s odkazem schopen si kliknout na aktuální verzi a zároveň si prostřednictvím interaktivních odkazů Wiki dohledat příslušné kontexty a nebo související obsah. Také se tím pochopitelně naučím hledat a zpracovávat věci s primárního zdroje, tedy ze samotného dokumentu Národního architektonického plánu, nikoliv z vlastních textů.

Takže, jak mám s plánem obecně pracovat? V předchozí části jsme si popsali význam a obsah jednotlivých kapitol. Z toho jednoznačně plyne, že pro praktické použití jsou z plánu nejdůležitější:

Druhá a třetí kapitola pro obecný vhled a čerpání moudra o architektuře a jak to má vlastně celé fungovat.
A čtvrtá a pátá pro čerpání praktických reálných informací a postupů, jak si soulad s národní architekturou zajistit.
V šesté kapitole pak najdu odkazy na Připravené architektonické modely v univerzálním jazyce, které mohu s určitou mírou abstrakce a přizpůsobení používat ve své architektuře a nebo pro prostou edukaci základů.

Záleží opravdu na tom, proč s NAPem v danou chvíli pracuji.

Pokud hledám něco obecného a chci vědět, co mě jako úřad v rámci digitalizace a elektronizace veřejné správy čeká a nemine, přečtu si druhou a třetí kapitolu. Z druhé kapitoly dostanu obecnou vizi, kterou pak mohu využívat při svých argumentacích s kolegy v rámci úřadu. Vizi si jako mantru pro svoji práci na jakékoliv úrovni vezmu za svou. Tuto vizi se snažím vždy při své činnosti dodržovat, ať už jde o samotné zpracování architektury a nebo pořízení či rozvoj konkrétního jednoho informačního systému. Vize je základem, jak pro úřad, tak pro dodavatele a vlastně i pro klienta, neboť udává směr, kterým se veřejná správa ubírá, aby splnila svá základní poslání.

Pokud naopak hledám už konkrétní věc, jako třeba, jak mám splnit svoje povinnosti týkající se základních registrů a nebo portálů ve veřejné správě, přečtu si příslušné části čtvrté a páté kapitoly. Ve čtvrté kapitole se dozvím obecný popis a pochopím, co daná oblast znamená. Následně si tu samou část přečtu v páté kapitole, čímž dostanu jednoznačný obrázek o mých dalších krocích a postupech. Pátá kapitola stanovuje také konkrétní pravidla, která (jsem-li úřad) zahrnu do své architektury. A především, podle páté kapitoly pak dané věci technicky realizuji.

Vždy věci a principy a pravidla z NAP zapracovávám do své architektury úřadu a snažím se o co nejrychlejší realizaci jejich cílového stavu. Pokud to s ohledem na můj současný stav v úřadu nejde, zpracuji si přechodové stavy a architektury, abych si ten velký úkol rozložil a jen jej neignoroval. O každém takovém kompromisu se ale raději poradím s odborníky z Odboru hlavního architekta.

Částečně (pro inspiraci a úpravy) můžu využít i referenční modely architektury uvedené v šesté kapitole NAP a v rozšiřující znalostní bázi. Ale v takovém případě je rozhodně jen tupě nekopíruji, ale přemýšlím u nich a spíš se učím na jejich základě si modelovat vlastní architekturu dle reálií v mém úřadě.

Vždy si to přizpůsobím svému systému či účelu. Ale pozor, přizpůsobením se rozhodně nerozumí obrácení principů naruby. Naopak, přizpůsobím také svůj úřad tomu, co se říká v NAP.

💡 TIP: Podívejte se na prezentace ze znalostní báze NA / Na webu archi.gov.cz najdete také sekci Rozšiřující znalostní báze, kde najdete sekci s prezentacemi. Jedná se o prezentace MV k jednotlivým problematikám a také o prezentace projednávané na jednáních pracovních výborů. Taková prezentace vám ve zhuštěné formě dokáže leccos objasnit, vysvětlit či doplnit. Je to až překvapivě kvalitní zdroj informací. Vřele doporučuji si je projít.